Je mi 6 měsíců

Týden se sešel s týdnem a je ze mě půlročák. Už nejsem kotě, ale kočičí puberťák.

Projevuje se to tím, že zásadně nedělám to co si přejí člověčiny, ale řídím se svým nerozumem.

Nemám hrabat ve skříni. Nechápu proč bych nemohl vyhrabat co mi přijde pod packu, když je to taková prča.

Nesmím na stůl. Člověčiny prudí a vyhrožují.... a když mě najdou spícího na stole, narovnají ubrus, aby mě netlačil a ještě mě,

chrápajícího na stole vyfotí.

Nemám drápat dveře. No vždyť je nedrápu! Jen jsem se naučil slušně klepat! To když lítám venku a zamanu si, že chci domů a člověčiny mají dceře zavřené, tak já sebou bacím na zem a packama odtahuju venkovní lištu dveří. Natáhnu, pustím, natáhnu, pustím .... a v bytě se ozve "Běžte někdo toho syčáka pustit, už zase klepe na dveře"

Nemám si dělat z baráku holubník a z lidský smečky blázny. Co se jim furt nelíbí??? Pustí mě sveřma, za 5 minut sedím na okně a chci domů. Pustí mě domů a já utíkám ke dveřím a chci ven. Když to udělám po páté, panička mi vyhrožuje, že mi sbalí raneček a vrátí mě Štrudlům. Prý si pořizovala gaučového kocourka co se tvářil jako andílek. A já prý jsem převlečený satanáš. Taková sprostota!!!

Máme doma rybu. Plave v divný misce a prý to vůbec není moje večeře. Proč si člověčiny hrají s jídlem? Proč si s tou červenou potvorou nemůžu taky hrát? Už už jsem ji měl, ale byl jsem odhalen a rybu uklidili.