Jsem lovec

Složil jsem zkoušky z dospělosti.

Celý můj dosavadní, krátký život mě zlobili potvory co běhaly rychleji než já, lítaly vysoko a já na ně nedosáhl. Až teď!

Poprvé se mi povedlo chytit tu opeřenou potvoru. Nosil jsem ji hrdě v hubě jako medvěd lososa, všem jsem ji ukazoval. Sýkora řvala a mlátila křídlama, panička řvala a chtěla mě praštit mokrým hadrem, protože zrovna vytírala a ze sýkory jí všude nalítalo peří. Ale já držel pevně. Jsem lovec!

Očička mi zářili a já byl na sebe táááák hrdej. No pravda, pipinu mi vzali a dali jí milost. Museli taky krapánek uklidit ten bordel co ta splašená, vystreslá ptačice udělala.

Ale lidská smečka mě chválila. Dostal jsem dobrůtky a všem mě ukazovali jako velkýho kočičího kluka.

Tedy našli se i tací co ironicky vyprávěli, že sýkora řvala.... ale smíchy, protože jsem ji táhnul jako mrchu. Nebo, že by dřív zakousla ona mě než já jí... ale to jsou jen závistivý řeči.

Zaslouženě jsem byl veleben jako velký lovec.