Kočičí puberta

Je mi pět a půl měsíce a je ze mě kočičí puberťák. Myslím si, že mi patří svět, dvounožci jenom prudí, Čárlí mi připadá jako důchodce a napadají mě ty nejšílenější vylomeniny. Prostě puberta se mnou cloumá.

Neposlouchám! Jak na mě člověčiny venku volají, ohluchnu a dělám, že je vůůůůbec neslyším. Vím moc dobře, že musím být u baráku. Jsem na to naučený. Přesto jsem utekl k sousedům. Panička na mě volala, já se sice zastavil, ohlídl, vteřinku počkal co bude a pak frrrrrrr a zdrhnul jsem. Když mě panička dohnala, vyprášila mi kožich a dostal jsem zaracha. Ani mňoukání mi tentokrát nepomohlo. Dokonce ani v posteli jsem nesměl spinkat. Musel jsem do obýváku na gauč. Přitom já chtěl jenom do křoví ulovit ty škodolibý pipiny co si ze mě dělají blázny. Cvrlikají na plotě a když se k nim přiblížím, uletí! A já vím, že lítají právě do toho křoví. No ptáci uletěli a já dostal na prdel. Tomu se říká nespravedlnost :-(

Taky jsem děsná drbna. Sousedky si povídají a já sedím jako surikata na zadku, hlavu vystrčenou vzhůru, uši jak radary a šmíruju. A když náhodou neslyším, tak si poposednu blíž k nim. Mají mě rádi. 

Lidská máma sázela cibulky tulipánů. Já jí pomáhal! Ona strčila cibulku do důlku, já šel za ní a cibulky jsem vytahoval. Hnala mě motyčkou a říkala, že jsem parchanče. Tak jsem jí šel aspoň druhý den pomoct hrabat. Ona hrabala hrabičkama a já za dvě hodiny packama. Zase se jí to nelíbilo. Je nějaká věčně nespokojená :-)

Ale jinak jsem děsně šikovnej. Bobany dělám pěkně do záhonu a hrabat běžím domů na svůj písek.  Páníček měl přes léto venku stromek "kubánský pomeranč" a teď na zimu ho dal zase domů. Stromek mě nezajímá, ale květináč je pěkně velkej, hlína v něm nakypřená..... akorát udělat tam potřebu. Páníčka málem kleplo, když viděl jak si tam hrabu důleček. 

Jsem kulturista, koukejte na ty ramena. V konvi lítala moucha, tak jsem to měl jako kino.

Moje máma byla určitě puma

A můj táta byl divočák - pruhy na kožichu mám po něm. Jooo a ryju taky jak čuně