První sníh

První sníh v mém kočičím životě.

Byl to takový normální den, jako každý jiný. Mňaučel jsem u dveří, čekal až se člověčina zvedne a vypustí mě ven. Dveře se otevřely a já vytřeštil zrak. Všude bylo cosi bílýho a když mě do toho strčili, hrozně to studilo, bylo to mokrý. Zmateně jsem střídavě zvedal všechny capky, cpal jsem se zpátky do teploučka, ale kdepak! Člověčina mě vystrčila ven se slovy "Seznamte se, to je sníh" Zábly mě paciny, měl jsou urousanej kožich, studilo mě na čumáku a vůbec se mi to nelíbilo.

Od té doby co se někde ztratilo sluníčko a nedá se venku nahřívat kožíšek, držím se raději doma. Zabral jsem si pro sebe žehlící prkno a na tom se vyvaluju. Když už jdu ven, tak jen na chvilku a potom se cpu co nejblíž k radiátoru.