Věřit člověčinám se nevyplácí!

Býval jsem důvěřivec, už nejsem! Jednoho dne člověčí máma kamsi telefonovala a potom mi 3 dny vyprávěla, jak pojedu na výlet, jak se po výletě trošku prospím a pak už bude všechno fajn. No nechápa jsem o čem to mluví. Proč bych měl někam jezdit? Proč potom spát? Ale protože mi u toho drbala kožíšek a to bylo mooooc fajn, nechal jsem jí ať si povídá co chce.

20.4.5015 nastal den D. Panička s člověčí mámou mě nacpaly do přepravky, šouply do auta a hurá na výlet. Mě se to tedy vůůůůbec nelíbilo. Přepravka malá, auto drncalo, běhat mi nebylo dovoleno - no tomu se fakt říká výlet! Když auto zastavilo, odnesly mě do divného baráku, kde to divně smrdělo, byli tam dokonce dva psi, cizí lidi.... No já už myslel, že je to ten útulek, kterým mi člověčí máma vyhrožuje, když jí rozcupuju igelitky nebo když jí v noci skáču po zádech a vyprávím kočičí pohádky. Já se snažil prokousat z přepravky ven, tak si mě panička vzala do náruče. Výsledkem bylo rozdrápané triko a šrámy od mých drápků na zádech.

Pak mě odnesla do místnosti, kde na mě nějaký chlápek koukal a pak mě píchnul. Asi je zvyklej na to, že ostatní vyvádí, ale já mu tu radost neudělal. Ani jsem nemňauknul, ani jsem se nehnul. Člověčiny odcházely a já usínal.

Ani nevím jak mě dopravily domů. Navečer jsem se začal probouzet. Bylo mi špatně, neposlouchaly mě nohy, při pokusu o chůzi mi padal zadek. Za hodinku po probuzení už se do mě zase vracel život. A pak jsem to uviděl! Uřízli mi koule!!!! Byl jsem zděšen! Taková zrada! Můj ještě né úplně zaostřený zrak sjel pod ocásek a tam..... oholený zadek a nic! Tedy něco jooo, zeleně natřená boule a z ní koukal provázek. No zlý sen! Prý výlet!!! Prý jenom prohlídka!!!

Kecali! Všichni mi kecali! Ufikli mi kulky!

No tak nééé! Neufikli! Ale fakt to tak vypadalo. Týden jsem chodil a všem ukazoval bebino! Jak jsem někoho viděl, už jsem se stavěl a zvedal ocásek. Všem člověčinám. Pošťákům, popelářům, sousedům, člověčímu tátovi co přijíždí jenom na víkend. Tomu jsem to celé vyprávěl od pátku až do pondělního rána. Každou noc! A on mě soucitně hladil a říkal mi, že mám teď prdel jako pavián!!!

Tak je ze mě kastrát. Mám to za sebou. Zadek mi zase pomaličku zarůstá kožíškem, nic mě nebolí, řádím stejně jako před kastrací.